Popáleniny

Hlava a krk 9%, přední strana trupu 2x9%, zadní plocha trupu 2x9%, horní končetina 9%, dolní končetina 2x9%, genitál 1%. U dětí je větší podíl plochy hlavy (až 18%) a menší končetin (dolní jen 14%). Další možností rychlého určení rozsahu menších popálenin je pravidlo, že plocha dlaně postiženého odpovídá 1% povrchu jeho těla.

U dospělého je za závažné nutno považovat popáleniny přes 15% povrchu těla, u dětí přes 10%. Za závažný stav považujeme každou popáleninu obličeje, krku a zasažení dýchacích cest. Popáleniny jsou často doprovázeny rozvojem šokového stavu. Lze říci, že při zasažení 50% plochy těla je 50%ní úmrtnost, a je-li součet věku a popálené plochy větší než 80 umírá většina postižených.

3. stupně popálení:

1. stupeň – zarudnutí. Dochází k rozšíření kožních vlásečnic, vzniká nevelký otok, bolest, popálenina se však poměrně rychle hojí a nezanechává jizvy.

2.stupeň – puchýř. Zarudnutí a bolestivost jsou doprovázeny vznikem puchýřů. Puchýře se většinou objeví záhy po účinku tepla. Puchýřový výpotek obsahuje v podstatě plazmu, která je zpočátku čirá, ale brzo se mění v rosolovitou hmotu. Spodina puchýře je růžová, čím je postižení hlubší, tím je tmavěji červeně zabarvená. Puchýře se nesmí strhnout, jinak hrozí infekce a vznik jizev.

3.stupeň - příškvar, odúmrť až zuhelnatění. Dochází ke zničení kůže v celém rozsahu. Postiženo je i podkoží a v hloubce uložené tkáně. Na povrchu bývá kůže vyhlazena, vzhledem k odumření nervových zakončení nebývá bolest. Příškvary vznikají účinkem plamene a dotykem rozžhavených předmětů.

U postižených se ale často nacházejí ložiska s různým stupněm popálení. Z popáleniny 1. stupně může vzniknout do 48 hodin stupeň druhý. Ztráta tekutin, která uniká do puchýřů nebo do tkání v okolí popáleniny, má za následek rozvoj šoku, poškozená kůže se stává branou vstupu infekcí do organizmu.

Po zamezení působení tepelné energie se popálené plochy chladí studenou vodou (asi 10-15 °C teplou) dokud chlazení postiženému přináší úlevu (asi 20 minut). Nesmí se chladit příliš velké plochy, zúžení cév by mohlo podpořit rozvoj šoku. Ze zasažených míst a okolí je potřeba rychle odstranit šperky – prstýnky, náušnice, řetízky apod. (následným rozvojem otoku by došlo k poruše krevního zásobení). Popálený obličej se chladí chvíli, oči se vyplachují borovou vodou. Při celkově dobrém zdravotním stavu a pokud popálený nezvrací, je možné podat v malých dávkách (15 ml za 15 min.) minerálku nebo vodu mírně obohacenou solí a zažívací sodou. Při inhalaci horka dochází k chrapotu a otoku sliznic, který se může omezit cucáním ledu nebo výplachy úst studenou vodou. Infekčním komplikacím se zamezí nejen tím, že se popálené plochy sterilně kryjí (vyjma obličeje), ale i tím, že si zachránce kryje nos a ústa rouškou jako prevenci před kapénkovou infekcí, na ránu nesahá a neodstraňuje přiškvařený oděv.

V rámci první pomoci nikdy nepoužíváme žádné masti, pěny, spreje, oleje ani jiné prostředky. Pouze chladíme a poté lehce a čistě kryjeme.

Stav organizmu a věk postiženého ovlivňují podstatně prognózu. Nejrizikovější je věk do 18 měsíců a nad 65 let, kdy je citlivost k ploše a hloubce značně zvýšena a již 5-10% popálené plochy může vyvolat rozvoj šoku. Závažnou komplikací jsou srdeční, ledvinová, jaterní a metabolická onemocnění. Také vyčerpaní lidé jsou ohroženi více.

Text byl připraven ve spolupráci s Českým červeným křížem, oblastní spolek Hradec Králové
Autor ilustrací: Jaroslav Žofaj