Poranění pohybového ústrojí - zlomeniny

Zlomeniny jsou porušení souvislosti (celistvosti) kosti. Diagnóza na místě nehody nebývá obtížná protože stačí vyslovit podezření na zlomeninu podle bolesti v místě lomu, která se zvětšuje při pokusu o pohyb, postižený nemůže pohybovat končetinou v normálním rozsahu. Oblast zlomeniny je velice citlivá na pohmat, rychle vzniká otok, jehož příčinnou je krvácení z poškozené kosti. U otevřené zlomeniny, dojde v místě lomu k poškození kožního krytu a hrozí infekce kostní dřeně. Pokud si nejsme jisti, zda se jedná o zlomeninu nebo jen „naražení“, ošetřujeme stav jako zlomeninu.

Zlomeniny čelisti, obličejových kostí
U zlomenin čelistí až 1/3 bývá doprovázena mozkolebečními poraněními. U zlomenin obličejových kostí dochází k poruše řeči, polykání a nosního dýchání. Při porušení spodiny úst ztrácí jazyk oporu a proto je prvořadým požadavkem při poranění obličeje a čelistí zajištění volných dýchacích cest. Dolní čelist se znehybní přitažením k horní např. šátkovým kravatovým obvazem s měkkým vypodložením.

Zlomeniny žeber
vznikají nárazem hrudníku na hranu předmětů, při přejetí apod. Postižený si stěžuje na bolest a obtíže při dýchání, může mít dráždivý kašel. Těžkou komplikací zlomenin žeber je pneumotorax. Při vícečetných (sériových) zlomeninách žeber se může objevit tzv. paradoxní dýchání, kdy při nádechu část hrudníku vklesává a při výdechu se naopak vyklenuje. První pomoc spočívá především v uvolnění oděvu, zajištění dýchacích cest, péči o základní životní funkce a poloze v polosedu. Při bezvědomí kontrolujeme životní funkce a uložíme postiženého do stabilizované polohy na nezraněnou stranu, s výjimkou otevřeného pneumotoraxu, kdy po ošetření ukládáme bezvědomého do stabilizované polohy na poraněnou stranu. Tzv. bandáž (obvazování) hrudníku šátky ani obinadly se už nepoužívá.

Zlomenina klíční kosti
vzniká při násilí na rameno nebo na nataženou horní končetinu, případně přímým násilím. V místě zlomeniny je deformace a bolestivost, rameno je skleslé a pohyby v ramenním kloubu způsobují bolest. Hlava postiženého je nakloněná ke zraněné straně. Na ošetření je vhodný velký šátkový závěs, který se snažíme zhotovit tak, aby předloktí zraněné končetiny vedlo šikmo nahoru přes hrudník a prsty ruky směřovaly k protilehlému rameni. Odlehčíme tak váhu končetiny v rameni a tlak na zraněnou klíční kost.

Zlomenina pažní kosti
vzniká opět nejčastěji při násilí na nataženou horní končetinu, buď se láme chirurgický krček, nebo se odlomí velký hrbol pažní kosti. Obecně platí, že čím starší je postižený, tím blíže k rameni zlomenina bývá. Znehybnění se provádí pomocí velkého šátkového závěsů, který zpevníme šátkovou kravatou nebo obinadlem vedenými kolem trupu přes šátkový závěs.

Zlomeniny předloktí a zápěstí
jsou nejčastějšími zlomeninami. Vznikají často pádem na končetinu. Zlomenina předloktí může být doprovázena velmi bolestivým vykloubením zápěstí. Ošetření je stejné jako u zlomeniny pažní kosti.

Zlomenina pánve
vzniká následkem hrubého násilí - pád, náraz stehenní kosti na pánevní kruh, přejetí pánevní oblasti. Velmi často současně dochází k poškození měkkých orgánů, jako močové trubice, střev, velkých cév. Je zde vysoké riziko větších vnitřních krvácení až vykrvácení. U všech těžších pánevních zlomenin dochází k rozvoji šoku. Pohyb dolními končetinami není možný a způsobuje silnou bolest. Končetiny nemají oporu pánve a chodidla se rozvírají široce od sebe. Zlomeninu zjistíme většinou poměrně snadno oboustranným tlakem na pánevní hroty (boky) – pokud se jakkoli pohnou, pruží, silně bolí, jedná se nejspíš o zlomeninu.

S postiženým pokud možno nehýbeme. Je-li to vhodné a možné, uložíme postiženého na záda a dolní končetiny pod koleny a bérci mírně podložíme. Znehybnění pánve se neprovádí. Včas voláme ZZS.

Zlomenina stehenní kosti
je stejně jako zlomenina pánve silně bolestivá a kvůli vnitřním krvácením do stehna i velmi nebezpečná. Může být charakterizována výrazným zkrácením končetiny i změnou jejího stavu. Krevní ztráty vedou často k rozvoji šoku. S postiženým zbytečně nehýbeme, výhodná je poloha vleže na zádech se oběma svázanými dolními končetinami k sobě.

Zlomeniny bérce
jsou často otevřené, vznikající přímým násilím nebo dopadem na dolní končetiny. Znehybnění opět využitím zdravé končetiny jako dlahy, kdy postiženého uložíme na záda a svážeme obě dolní končetiny k sobě. Při otevřené zlomenině se nikdy nedotýkáme rány ani úlomků kosti. Sterilně a lehce ránu zakryjeme a snažíme se okolí obložit např. obinadly tak, abychom „vyrovnali terén“, obložení lehce ale stabilně přivážeme a poté zlomenou část znehybníme.

Důležité rady!
Při ošetřování zlomenin na horní končetině postižený sedí, dolní končetinu ošetřujeme v poloze vleže naznak. Účelem první pomoci je znehybnění postižené oblasti ve fyziologické (přirozené) poloze. Ale pozor, nešetrné znehybnění nesmí obtěžovat nebo dokonce poškozovat a tím zhoršovat celkový stav postiženého. Neuvážené znehybnění může zdržet odsun a způsobit zdravotní komplikace. U zlomenin velkých kostí a mnohočetných zlomenin co nejdříve zahájíme protišoková opatření a voláme ZZS. Ani u poranění kostí a kloubů neprojevujících se šokem nedáváme postiženému nic jíst či pít vzhledem k nutnosti celkové anestézie při napravování zlomeniny při definitivním ošetření.

Při poranění páteře a míchy, např. zlomenině obratlů, mohou být známky zevního poranění - rány, zhmoždění. Poranění v oblasti krční páteře může způsobit nemožnost pohybu horními a dolními končetinami, případně jejich ochablost či necitlivost. Možné jsou i poruchy dýchání. Bolestivost v postižené oblasti páteře a nemožnost pohybu dolními končetinami jsou známkami možného poranění hrudní nebo bederní partie. S postiženým co nejméně pohybujeme, improvizované znehybnění krční páteře nenahradí její držení. Při podezření na poranění páteře má přednost péče o základní životní funkce. Postupujeme šetrně a klidně. Odborný transport má vždy absolutní přednost před nouzový improvizovaným odsunem i za cenu zdržení (s výjimkou jiných hrozeb v místě jako požár, otrava apod.).

Text byl připraven ve spolupráci s Českým červeným křížem, oblastní spolek Hradec Králové

Autor ilustrací: Jaroslav Žofaj